O samotné amnestii z ledna 2013 bylo napsáno již mnoho. A jistě se o ní ještě bude mluvit často i v budoucnu. Především v souvislostech se spácháním trestných činů, které budou mít na svědomí právě amnestovaní. Pozapomnělo se ale na jeden důležitý fakt. A to jsou osoby, které byly trestným činem amnestovaných poznamenány nebo postiženy a také rodiny amnestovaných. Dopad na osoby postižené spácháním trestné činnosti není potřeba rozvádět. Jde o určitý pocit zadostiučinění za spáchání trestného činu pobytem pachatele ve vězení.

Co ale rodiny amnestovaných? Každý, kdo měl ve svém životě někoho, kdo spáchal úmyslný trestný čin, jistě moje slova potvrdí. Nezáleží na tom, zda jde o syna, manžela, přítele, manželku, družku, matku, kamaráda nebo jinou blízkou osobu. Každý ale podle intenzity vztahu a hloubky citové vazby se v sobě musel vypořádat s tím, že jeho blízký spáchal nějaký trestný čin. Musel se s tím vyrovnat a uspořádat si v sobě, nakolik to jejich vztah změní nebo ovlivní. Potřeboval si srovnat sám v sobě, co se vlastně stalo, jaké byly důvody a jak se bude vše vyvíjet v budoucnu. A k tomu je potřeba jistě dostatečné množství času. Někdo preferuje samotu, která mu umožní najít řešení, někdo komunikaci, při které si věci vyjasní a najde v sobě sílu pro přijetí omluvy. I samotný odsouzený musí k vyslovení upřímné omluvy najít odvahu a především osobní přesvědčení, aby omluva byla myšlena upřímně a mohla opravdu něco změnit a dokázat.

Při uvěznění a stanovení délky trestu, se jak odsouzený, tak jeho okolí, smíří s délkou trestu. Tím si i podvědomě určí dobu, po kterou bude od svého „blízkého“ odloučený a bude jednak žít odděleně, ale také zvykat si na to, co přijde v budoucnu. A tento čas je najednou jiný. Resp. není žádný. Pro někoho to může být problém. Nejen v rámci vlastního se vypořádání s problémem, ale také díky nečekanému a nenadálému  návratu amnestovaného. Může to s sebou přinést problémy v komunikaci a vzájemném vztahu. Amnestovaní se mohou také cítit „vítězně“ a především část amnestie vymazávající jejich trestný čin nebo přestupek z trestního rejstříku, jim může zcela neoprávněně dát pocit jisté nedotknutelnosti a jedinečnosti. Čímž je paradoxně popřen nejen samotný pobyt za mřížemi, ale také funkce amnestie, která má dát novou šanci na nový život. Nebo novou šanci na páchání nové trestné činnosti? To ukáže čas.

Aby byl pohled na věc vyvážený, je nutné také zmínit rodiny a páry, ve kterých právě amnestie zkrátila dobu odloučení a snížila riziko rozpadu vztahu. Zde je jistě dopad amnestie pozitivní. Kolik ale takových případů může být, nelze ani odhadnout, protože taková data se nikdy nepodaří shromáždit.

Dopad amnestie by měl být jistě jedním ze základním kritérií při jejím sestavování a měly by se zasáhnout všechny obory lidského činnosti a oblasti našeho života. To se u té letošní amnestie zcela jistě vůbec nestalo. Je to chyba, která se dotkne každého z nás.