Opět podmíněné propuštění
Co se stalo s podmíněným propuštěním? Nic a všechno. Nezměnila se legislativa, není žádný rozkaz „shora“. Na druhou stranu je složité i pro prvotrestaného „dostat se ven“. A nikdo neví proč.
Je rok 2010. Jsem poprvé ve výkonu trestu, mám samé pochvaly, žádné problémy ve věznici. Dostanu kladné hodnocení. Mám zajištěnou práci a bydlení po propuštění. Dám si žádost o PP a soud mi vyhoví.
Je rok 2017. Jsem poprvé ve výkonu trestu, mám samé pochvaly, žádné problémy ve věznici. Dostanu kladné hodnocení. Mám zajištěnou práci a bydlení po propuštění. Dám si žádost o PP a soud mi nevyhoví.
Jedno „ne“ může změnit všechno. Celý život. Nejen odsouzenému, ale i jeho rodině, budoucímu zaměstnavateli, věřitelům a vlastně celé společnosti. A nejsou to změny většinou kladné. Další pobyt za mřížemi je bez logického vysvětlení nelogický i pro samostatného odsouzeného, nepřinese nic jemu a ani společnosti jako takové. I když o tom pochybují právě státní zástupci a soudci, kteří se v posledním roce a půl stavějí velice kriticky k velké části žádostí o podmíněné propuštění. Jejich odůvodnění zamítavých návrhů a rozhodnutí má ale jednu vážnou trhlinu. Je totiž často „jako přes kopírák“. Zní: nepovede řádný život. I když nikde není v zákoně řádný život specifikován, tak ho lze z pohledu propuštěného definovat jako chování, které není v rozporu se zákonem, odpovídá společenským zvyklostem a normám, propuštěný pracuje, splácí své dluhy, stará se o rodinu a je běžným občanem naší společnosti. Bohužel velice často státní zástupci a často soudci přidávají ještě jednu definici. Nespáchání trestné činnosti v minulosti. A tím dostává celý institut podmíněného propuštění vážnou trhlinu. Nikdo takový totiž ve vězení není. Samozřejmě vyjma justičních omylů.
Najít recept na to, jak podat žádost o podmíněné propuštění, je velice složité. Zvláště v případě, když nejde jakkoliv změnit minulosti a státní zástupci a soudci v uváděných zamítavých rozhodnutích právě z ní dovozují na budoucí chování. Můžeme jen doporučit se co nejlépe připravit. Absolvovali jsme v posledním roce desítky projednávání podmíněných propuštění. Abychom byli spravedliví, tak musíme říci, že ve velké části případů nejsou odsouzení vůbec připravení. Jejich žádosti jsou jako přes kopírák. Obsahují opravdu málo osobního. Budoucí život řeší jen ve vztahu k právi a bydlení obecným konstatováním.
Můžeme tedy doporučit jen pečlivou a plnou přípravu, která dokáže šance na kladné stanovisko soudu jistě zvýšit. Nenechávat vše na poslední měsíc vězení, ale pracovat na přípravě a především na sobě po celou dobu výkonu trestu.
Comments are closed.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!